Jak jsem se (nena)učil ekonomii

10. dubna 2009 v 17:26 |  CoSeDěje
Nedávno jsem se vám vyznal z jednoho hříchu, jenž je spojen s mým (nuceným) pobytem na střední škole. Dnes přidám další a možná to i rozvedu.

Vminulosti se noříme opět do roku 1996, do sladkých let, kdy šestnáctiletý puberťák (to je důležitá charakteristika) je ke konci školního roku vyvolán k tabuli, aby pověděl něco z oné ekonomie.
Jedl jsem zrovna jablko a byl toho názoru, že žvýkat jablko a hovořit se dá zároveň. Učitel dělal, že to nevidí a položil mi jakousi záludnou otázku.
"Nevím." Odpovídám a koušu jablko.
Učitel pokládá další otázku. Mezi sousty jsem mu řekl cosi o vzdáleně příbuzném tématu.
Učitel mě varuje, že počet otázek bude pět a že to hodně napovídá o konečném hodnocení. Přikyvuji, že chápu.
Pokládá další otázku, odpovídám, že nechápu.
"Podívejte se, já jsem vás varoval, abychom neztráceli čas, myslíte, že ten počet otázek mám dotáhnout do konce?"
"Já se snažím, ale někdy se netrefím." odpovídám a prohazuji ohryzek otevřeným oknem vedle učitele.
"Tak mladý muži, moje skóre: Čtyři otázky. Vaše známka: Pět bodů. Pěkně červeně. Áno.
A ještě poznámka za drzé chování. Ták. A zítra se mi ukážete i s podpisem od rodičů a naučen budete lépe a nebudete jíst jablko a vůbec, stojí vám studium na naší škole vůbec za to?
"Pane učiteli, já musím. Naši na mě berou přídavky."
Sevřel rty a ostrým gestem mě odeslal do lavic.

Patrně budete souhlasit s mým tehdejším vysvědčením, kde se z ekonomie skvěla - místo do té doby nerozhodné jedničky či dvojky - krásně břichatá trojka. Však se také mí rodiče smíchy popadali za břicho.


Tím odlehčeným úvodem jsem chtěl říci, že moje znalosti z ekonomie i ekonomiky jsou mizivé. Ale naštěstí mi zůstal zdravý rozum. Zůstalo mi alespoň ponětí o tom, co je a co není normální. A současná ekonomická krize prostě není součástí normálního hospodářského cyklu, výsledkem normálního vývoje, normálního přístupu zaintersovaných, ať si ekonomové i prezidenti povídají, co chtějí.


Kdysi dávno byl svět docela sympaticky zařízen tak, že král rozkazoval, duchovenstvo se modlilo a šlechta ždímala z poddaných daně. Samozřejmě, že tak vypadal pouze feudální ideál. Ve skutečnosti král válčil v zahraničí a na domácí hospodářství neměl čas, takže šlechta vybírala daně do vlastní kapsy a čile kšeftovala s královým majetkem. Pochopitelně, že ani duchovenstvo nepřišlo zkrátka a trpělo obžerstvím, jak bystře zjistil pan Hus. Ovšem systém pozoruhodně dobře fungoval. Lidská práva neexistovala a tak se s nimi nebylo třeba zatěžovat, pročež panovník měl velmi silné argumenty k prosazení tehdejšího práva a spravedlnosti.


Bohužel, i dnes moc zákonodárná, výkonná či soudní nejsou vůbec relevantní. Relevantní je pouze moc ekonomická a nově - moc médií. Neexistují králové, neexistují státy. Existují jen obrovské koncentrace ekonomické moci do rukou takových zrůd oproti kterým i nejhorší středověcí hříšnici byli beránky. Nevzdají se svých zisků ani za cenu sebevětšího rizika, ovšem rizika nás ostatních. A když to praskne a ukáže se, že místo k prosperitě vedly ty svoje finanční a ropné a zbrojní koncerny do zkázy, ještě si ze státní pomoci budou vyplácet zrůdně obrovské odměny.

Fyzikům je už dlouho jasné, že perpetum mobile neexistuje a nelze ho sestrojit. Ne tak ekonomům. Balamutí nás tím, že zvýšenou spotřebou se zase vše dá do pořádku, stačí jen více jíst, více věcí spotřebovat a uložit na skládky a zničit ještě větší kus naší planety. Patrně jsou tito omezenci přesvědčeni o tom, že uprostřed zeměkoule je ještě jedna, mnohem větší, než ta vrchní, jak tvrdil jeden chovanec blázince z Haškova Švejka. Typickým představitelem tohoto světonázoru je to individuum, které je t.č. naším prezidentem.

Již jen údaj o zvyšujícím se prodeji luxusních aut vypovídá mnohé o tom, jak nerovnoměrně krize lidi postihuje. Ti bohatí nadále bohatnou, zatím co střední a nižší vrstva upadá až na samotné dno. Přitom není žádným způsobem ospravedlnitelné, aby řadový pracovník byl za svoji poctivou práci propuštěn, kdežto jeho manažer pobírá odměny z peněz, kterými se ostatní krizí postižení složili na to, aby jím špatně vedený podnik nezkrachoval a nemusel propustit všechny. Můžete mě stokrát obvinit z ultralevičáctví, ale ani jedenkrát nepopřete, že tato do nebe volající zvěrstva se vážně dějí.

Je ironií, že tato svinstva se nejvíce dějí v USA a stejně jako já se nad tímto svinstvem pohoršil prezident této země. Prezident země, kde je všeobecně za nezpochybnitelný přijímán princip, podle kterého je jednotlivec oprávněn hromadit neomezené množství prostředků. Znova mi můžete nadávat do kryptokomunistů, ale tento princip je stejně nespravedlivý a nemožný jako výše uvedená teorie ekonomického perpeta mobile. Americká společnost se dobrovolně rozhodla, že na hromadění majetku nebude uplatňovat morální principy a omezí na naprosto nedostatečné minimum zákonné normy, které ho upravují. Pochopitelně to přebral celý svět a dnes už je praxe taková, že krást, podvádět, ba i vraždit je menším hříchem, než připravit někoho o kšefty. A proto máme zákony (zákony, které mají v co největší míře odrážet všeobecně uznávanou morálku!), které umožňují vyplatit někomu z veřejných peněz poklady za to, že přivedl svoji společnost ke krachu a zaměstnance do kritické životní situace. A proto se americký prezident může nanejvýš tak "dusit vztekem", jak se dojemně vyjádřil.

Ne, pane prezidente. Bez podstatné změny systému a to změny pro všechny, nejen bolestných reforem pro tu naši prostou občanskou většinu bez privilegií mocných nezbude nic jiného, než se dusit vztekem a udušením chcípnout. A vytloukání klínu klínem coby dinosauřími transfery veřejných peněz do krachujících společností se taky nic nevyřeší.

Panu Obamovi ovšem nelze upřít nesmírné charisma, inteligenci i odvahu. Jeho projevu na Hradčanském náměstí musel rozumět i školák a upřímně mu zatleskat. Svět bez jaderných zbraní, tak to je sen, který stojí za to.

Je mi moc líto, ale ke splnění každého sna musí vést cesta skrze cíle mnohem méně ambiciózní. Skrze cíle ryze praktické, okamžité a bohužel i bolestné.

A tak smutně bloudím v myšlenkách a napadá mě:

Ikdyž seženeme peníze odkudkoli a zadlužíme se na bůhvíjak dlouho dopředu abychom "nastartovali ekonomiku", jednou to stejně zaplatíme i s úroky. Budeme na to mít?

Ikdyž tu ekonomiku znova na delší dobu nastartujeme, nic nám to nepomůže, dokud si obyvatelé zemí třetího světa nepořídí antikoncepci. Stane se to dřív, než se zcela přemnožíme a sežereme Zemi jako kobylky?

Ikdyž se zbavíme všech jaderných zbraní, zůstane k mnohanásobnému zničení světa dostatek zbraní chemických a hlavně biologických. Kdo zničí tyhle, nejen zlotřilými režimy, ale i současnými mírotvorci tajně ukrývané zbraně?

Ale snad se ptám zbytečně a snad se vše vyřeší samo. Snad se mi všechno zlé jen zdá, protože jsem se špatně učil ekonomii.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mikesh Mikesh | 11. dubna 2009 v 10:41 | Reagovat

Tak obyvatelé třetího světa si antikoncepci nepořídí, neboť jim to moudrý pan Benedikt rozmluví.
Obama ani Klaus si tvůj blog asi nepřečtou, takže se nedozví, jak nakládat s jablečným bioodpadem (zdravím paní Kateřinu).
A v neposlední řadě - zvěrstva a svinstva (čili vykořisťování dělníků a rolníků) se děly vždy a když došlo na lámání chleba, vždycky dostali větší kůrku "menežeři". Čas od času se "chátra" zdravě nasrala a zapálila někomu z "menežmentu" hrad. Ale to se naposledy stalo v roce 1917. A mezi náma, taky to stálo pěkně za hovno. Tak co s tím?

2 Luke Luke | 11. dubna 2009 v 18:53 | Reagovat

To maj pravdu, toho papeže bych poslal do Afríky jen tak s holýma rukama, ať ukáže, kolik děcek uživí. Dědek zabedněnej zpátečnickej, zavřít ho málo.
No ale teď si říkám, že se asi nemusíme ničeho bát. Až se tahle modrá koule v černém vesmíru nasere, zařídí to všechno sama. Jen se nás nebude ptát.

3 Misha Misha | 12. dubna 2009 v 16:40 | Reagovat

Myslím, že jsi na střední škole opravdu nedával pozor. Nedělám si velké iluze o oboru, který si studoval, ale myslím si, že středoškolská podniková ekonomie v sobě zahrnuje nanejvíš učivo o fungování a formách obchodních společností působících na trhu. Co já vím, tak z vyšší formou ekonomie jsi se setkal na VŠ, kde jsi absolvoval semestr mikra a makra ekonomie. Tady už jsi mohl základy fungování jednotlivých forem ekonomik a jejich vzájemné provázanosti pochopit. Ovšem tvůj laický pohled na věc ukazuje, že i tím jsi zůstal nedotčen.
Každopádně tak jako tak máš pravdu. Ekonomie jako věda má narozdíl od ostatních vědeckých disciplín tu smůlu, že se dá velmi těžko experimentálně vyzkoušet. Pokud mám nějaký názor, tak můžu mít ale také nemusím mít pravdu. To bohužel ukáže jen čas. Viz komunismus neboli plánované hospodářství, který ukázal a dokázal, až po čtyřiceti letech experimentování, že nefunguje.
U tvého článku bych se rád zastavil u několika věcí. Tak za prvé. Máme tady opravdu krizi nebo je to jen mediálně nafouknutá bublina? Obrázky z krize třicátých let minulého století ukazují miliony lidí, kteří se ocitli v chudobě tak otřesné, že prostě neměli co jíst a stáli na ulicích fronty na polévku. Co se stalo dnes? Ano krachlo několik podniků, jež se ale drželi na nohou jen díky tomu, že naše ekonomika rostla a díky špatnému řízení byly odsouzeny dřív nebo později k uzavření. To jsou prostě ještě takoví dinosauři z dob socialismu, kterým se nějakým záhadným způsobem podařilo přežít devadesátá léta. Viz OP Prostějov. Stoupla nám nezaměstnanost někam na úroveň roku 2006. A stejně tak naše ekonomika asi neporoste, ale ocitne se v recesi a o pár procent klesne. Jen bych rád připomněl, že od roku 1993 do dneška ekonomika vyrostla asi o 48%, takže má kam klesat. Tím vším chci jen naznačit, že jsme se dostali do fáze, která logicky po letech růstu následuje. Je zmapovaná a očekávatelná.
Celá věc má jen ten jediný háček, že jsme se do recese nedostali sami, ale že se tak děje všude v celém širém světě. Což jenom ukazuje na globální propojení ekonomik nebo-li spíš na to, kdo globálně většinu všech společností na světě ovládá. Pokud tedy 20% američanů vlastní 80% světového bohatství, pak se nemůžeme divit, když se dostane USA do recese, že je z toho recese celosvětová. Ale mluvit kvůli tomu o krizi, tak to už je tak trochu novinářská paranoia a spíš honba za senzací. Krize tomu začnu říkat, až budu stát vedle tebe v té frontě na polévku.
Druhou věcí je, proč se USA dostalo do recese? To není tím, že by nějací manažeři špatně hospodařili. Oni si jen dovolili to, co jim povolil jejich stát, jejich vláda. Aneb krili vysokými úvěry věci, které reálně něměli takovou hodnotu. Jenže jakou reálnou hodnotu má daná věc, se při šlapající ekonomice dost špatně pozná. Pokud má dům v Americe v době fungující ekonomiky hodnotu 150 tisíc dolarů (a tu hodnotu opravdu má, protože jsou v té době ochotni všichni nakupující tuto cenu zaplatit) a v době krize 100 tisíc (protože síla nakupujících se prostě zmenšila), tak koho z toho chcete vinit? Všechni ti lidé, kteří říkali, že takový dům prostě nemůže mít takovu hodnotu, jsou najednou děsně chytří a největší borci. V tom případě se tedy dostáváme na samý základ tržního hospodářství a to je určování ceny zboží trhem. Pokud se tedy cena netvoří tam, kde se střetává křivka nabídky s poptávkou, tak kde tedy? Pokud se tedy chceme do budoucna vyvarovat takovým „krizím“, tak kdo bude určovat ty správné reálné ceny? A kdo bude určovat, na které výrobky se tyto ceny budou vztahovat?
Ono je hezké a líbivé poslouchat pohádky o zlých manařerech a nebohých chudácích pracujích. Obvzlášť v době recese se najednou takových pohádkářů objeví jak hub po dešti. Doufám, že všichni tihle vypravěči, až budou u moci nám budou psát pohádku se šťastným koncem.

4 Luke Luke | 12. dubna 2009 v 23:42 | Reagovat

Tak je mi velmi líto, ale poprvé musím označit komentář k mému rádobyčlánku jako velmi hloupý.
1) Nafouknutá bublina. Nemám rád čísla, se kterými si někdo hraje jen proto, aby prezentoval sebe nebo své názory. Mohu odkázat na jistého pána, který má narozdíl ode mě v ekonomii nepatrné znalosti: http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/milan-zeleny.php
2)Nafouknutá bublina. Jestliže tvého kamaráda propustili a jeho fabriku zavřeli, a jestliže se tak stalo dalšímu tvému kamarádovi a dalším nejméně dvěma kamarádům těch dvou, jest tu cosi, nad čímž se je nutné zamyslet. A nejen proto, že ti frustrovaní propuštění častěji volají a ty zjišťuješ, za co a komu budeš volat, až budeš propuštěn. Jemně upozorňuji, že ani tentokrát co se týče nezaměstnanosti nepokládám na stůl reálná čísla. Snad jen to, že na Prostějovsku je na jedno pracovní místo ccal. čtyřicet zájemců a v rámci republiky je toto číslo významné..., ale to bych odbočil a sám sebe shodil.
3) Milý pane, snad všichni obyvatelé téhle zelenomodré koule by byli rádi, kdyby se ceny neměnily. Na druhou stranu by se jim stejně tak líbilo, kdyby se ceny měnily okamžitě a přitom se tvořily okamžitou vzájemnou reakcí nabídky a poptávky. Problémem jsou (a určitě navžy budou) dlouhodobé a nově řečeno také globální faktory, které tento ryze matematický vztah budou deformovat. Jestliže dnes natankuji do svého drahého sporťáku benzín za tuhle cenu, pak mě asi další den překvapí zpráva, že kvůli klesající poptávce zastavila těžbu jistá společnost v Kolumbii. Jenže ta ropa je surovinou i pro plasty a tak mě za půl roku zaskočí reakce hypermarketů, které najednou budou souhlasit s Bursíkovým evangeliem, respl. jeho částí o zakázání igelitových sáčků.
Kdyby nějaký génius bez ohledu na již vyzkoušené, ale zkrachovalé myšlenky (páně Marxe a jemu podobných zjistil dokonalou rovnováhu mezi vytvářením cen na trhu, což je víceméně krátkodobá záležitost, a požadavky globální společnosti, což je záležitost dlouhodobější) a dovolím si tvrdit i stěžejní (vůči např. nám dvěma), pak by mohl navrhnout takovou sadu regulačních opatření, která budou trh sice deformovat a omezovat všeobecně dlouhodobě neomezitelně a všudypřítomně rostoucí bohatství (dříve spis Bohatství národů, z pozdější doby např. veškerá vyjádření pana Prof. Václava Klause, CsC...), ale zároveň zajistí fungování jeho podstaty - milý pane, to Vámi opěvované střetávání se nabídky s poptávkou, avšak to vše za velmi regulovaných podmínek. Vpodstatě nejde o spor ideologický, ale o spor o připustitelnosti, případnosti, vhodnosti a použitelnosti forem a síl regulace do tržního procesu.
Děkuji Vám za pozornost, drahý příteli a milý oponente.

5 Mikesh - tenktokrát počesk Mikesh - tenktokrát počesk | 13. dubna 2009 v 1:31 | Reagovat

Už se bijou!

6 Mikesh Mikesh | 13. dubna 2009 v 1:33 | Reagovat

Hoši, hoši... kdybyste si radši koupili velbloudici...
http://www.bohaci.cz/132-velebloud-z-dubaje

7 Misha Misha | 1. května 2009 v 7:27 | Reagovat

Tak pana Zeleného jsem viděl minulý týden také v televizi. Zjistil jsem, že to je jeden z nejvíce citovaných ekonomů dneška. Myslím u nás. Přečetl jsem si pár věcí na jeho blogu a chápu proč. Píše opravdu líbivě. Z jeho článků srší oheň a jiskry jak z prvomájového projevu komunistů. Ten pán je takový generál po válce. Ví jak to je všechno špatně a jak se to mělo udělat správně. Vzhledem k tomu, že v době divokých devadesátých let žil asi v USA, tak mu nějak nedochází, že to tak, jak on si představuje, nešlo. Opravdu souhlasím s tím, že to je odborník na ekonomii, ale s tím, co píše, se nestotožňuji.
Nafouknutá bublina je opravdu jen o úhlu pohledu. Z mého širokého okolí neznám nikoho, kdo by díky krizi přišel o místo. A to dokonce i ti lidé, kteří pracují v OP a měli to slíbeno, zůstali. Ale nezaměstnanost každým měsícem stoupá, takže nepopírám, že to problém je. Ale podle aktuálních čísel jsme se dostali na úroveň roku 2006, kdy si určitě nikdo nemyslel, že se jedná o katastrofální problém. O otázku bytí a nebytí civilizace tak jak ji známe. Tvých kamarádů ze skláren a porcelánek mi je líto.
Všichni obyvatelé této planety by byli rádi, kdyby se ceny neměnili? No možná na červené, nikoliv modré planetě. Já sám za sebe jsem rád, že můžu počítat s tím, že zboží dlouhodobé a střednědobé spotřeby uvedené na trh postupem času ztrácí svou hodnotu a svou cenu mění. Směrem dolů.
Souhlasím s tím, že náš střet je opravdu o míře regulace trhu. A protože jsem v tuto chvíli spokojenější spotřebitel než ty, tak jsem samozřejmě pro volnější trh než ty. Ty teď vidíš za každým ekonomickým rohem bubáka, kterého je potřeba zničit dřív, než na někoho bafne. A já říkám „Jen je nechte, ať se bojí.“

8 Janke Janke | 1. června 2009 v 0:13 | Reagovat

1)Cituji:"Tím odlehčeným úvodem jsem chtěl říci, že moje znalosti z ekonomie i ekonomiky jsou mizivé. Ale naštěstí mi zůstal zdravý rozum". Zůstal zdravý rozum z doby, kdy jsi jedl u zkoušení jablko a házel ho z okna kolem učitelove?
2)Voláš po změně, ale ta změna by určitě nebyla líbivá, všichni by museli něco obětovat a to lidé neslyší rádi, stejně jako ty. Vem si, jak to bylo s reformou zdravotnictví. Lidé by si pro 30 Kaček nechali koleno vrtat.  Ty obviňuješ management, že si na jedné straně rozděluje odměny a na druhé propouští zaměstnance. Podle mě, když by měli pro ty lidi práci, tak by je nepropustili, ale to asi záleží na konkrétní firmě. Nechci tě vyděsit, ale v životě (myslím tím přírodu) nefunguje žádná spravedlnost, tam platí, kdo si co urve to má. Neplatí, že hodní musí žít delší a bohatší život než zlí, že roztomilý králíček má větší právo na život než ošklivý pavouk.  Manageři berou víc peněz než ty a ty si říkáš, „ať si berou míň a dají víc mě a mým kolegům (ale hlavně mě)“.  A stejně by si tohle mohli myslet o tobě lidé z 3. světa a ač víš, že berou x krát méně než ty a ty jim také část výplaty neposíláš .

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama