Nepříjemná pravda o našich novinářích

30. ledna 2009 v 18:53 |  CoSeDěje

Musím se všem věrným čtenářům mého blogu omluvit. Ve svých předchozích příspěvcích jsem byl příliš mírný a shovívavý. Tentokrát vše napravím a otevřeně Vám řeknu svůj názor na novináře. Slibuju Vám, že jim to osladím jako Topolánek Evropě.
Předně musím upozornit, že se vyhnu bulváru. Není důvodu konstatovat o kupce hnoje, že je ošklivá a že páchne. Naopak, já si na ni vylezu, abych měl na mušce všechna tzv. seriózní média.
Jestliže si u pekaře koupíte rohlík, leckdy musíte oželet jeho neforemnost, omluvíte snad i jeho menší rozměry. Trošku Vás naštve, když je jako gumový. V každém případě ale počítáte s tím, že bude stravitelný.
Tuhle jistotu bohužel nemáte u novinářských výtvorů, které se denně dají najít v tisku i na internetu. Již tříleté děti se dokážou shodnout na tom, že černá je černá a bílá je bílá, a dovedou to i nahlas sdělit ostatním. Ne tak novináři. Jejich zprávy o téže události se znamenitě liší deník od deníku, server o serveru. A bohužel nejen v detailech. Namátkou si vzpomínám na zprávu o hospodaření našich politických stran. Podle jednoho serveru nejvíce vydělala jedna a nejvíce prodělala druhá. Jiný server uváděl přesný opak. Patrně záleží na sympatiích redaktora k té či oné straně.
Neocenitelnou hodnotu mají též takzvané ilustrační fotografie. Ve výjimečných případech se vzdáleně týkají tématu, o kterém pojednává článek. Příkladně kácení amazonských pralesů bylo vhodně doplněno fotografií človíčka s motorovou pilou, odhadem někde z Posázaví. Patrně by byla pro novináře větší námaha vyhledat někde fotografii stroje velkého jako dům, po kterém zůstává ta měsíční krajina. Ani tu nám článek nepřiblíží. Snad příště.
Někdy je to ovšem s ilustračními fotografiemi složitější, budu zcela konkrétní: Server Idnes uveřejnil zprávu o tom, jak se "Česká republika stala osmnáctým členem evropského kosmického klubu". Tento epický nadpis v podstatě sděluje to, že jsme se stali řádnými členy Evropské kosmické agentury ESA. Ilustrační záběr ukazuje indickou raketu PSLV na startovní rampě a na pozadí hvězdnou oblohu. Je pravda, že komentář k obrázku (Vesmír, sonda, raketa) nelže, nicméně náročnějšímu čtenáři přece jen bude chybět jakási hmatatelnější souvislost s evropskou kosmonautikou. Snad příště? Kdepak, příště už bylo. Týž server uveřejnil k článku pojednávajícím o nové kosmické lodi USA s názvem Orion kresbu představující studii kosmické lodi s týmž názvem. Bohužel, jednalo se o projekt gigantické kosmické lodi poháněné výbuchy jaderných bomb, který se napůl vážně objevil v šedesátých létech. Abych nebyl nespravedlivý vůči tištěným médiím, tutéž lahůdku nám zprostředkoval i časopis 21. století v článku pojednávajícím o tomtéž. V obou případech patrně novinář nažhavil Google a kliknul na první odkaz. Spatřil jakýsi objekt, který při troše fantazie připomínal kosmickou loď a tak ho tam vrazil. A hotovo. Jemně se mi vtírá otázka:
"Pane, pročpak raději nepíšete o dojivosti krav, když o kosmonautice víte naprostý houby?"
No, snad příště. Největší obětí této kauzy je ovšem pan Karel Pacner, nad jehož článek někdo nepříčetný z redakce tuhle šílenost umístil. Nestoru české žurnalistiky na toto téma se patrně hrůzou postavily zbytky jeho důstojných šedin. Bude si muset zvyknout, Orion už vyměnili, ale indická raketa je tam dodnes, račte se přesvědčit:

http://technet.idnes.cz/ceska-republika-se-stala-osmnactym-clenem-evropskeho-kosmickeho-klubu-1m2-/tec_vesmir.asp?c=A081204_152627_tec_vesmir_mbo

Ale což, my co umíme číst, se přeci nebudem rozčilovat nad obrázky. Jak už jsem předeslal, nejkvalitnější částí uveřejněné soustavy písmenek bývá vzletný, řekl bych přímo akční nadpis, taková šikovná rána pěstí do stolu, která nás navnadí k přečtení textu. Dozvíme se tak třeba už v nadpisu - jen namátkou:

Poslední hit českých politiků? Urážet se přes e-maily (Aktuálně.cz, 30.1.2009)

Vraždy na dálku: Z internetu se plíží smrt! (Epocha 01/2009)

Krotitel splašených srdcí (Rozhovor s kardiologem, Reflex 10. leden 2008)

Jindy už sám nadpis předesílá mimořádně objevný článek:

Vládci vzduchu jsou ptáci! (21. století, březen 2007)

A velmi často jsou nám sděleny přímo v nadpisu i nejnovější poznatky exaktní vědy:

Pravěcí lidé chovali v klecích mamuty, vyvodil z kreseb hlučínský cestovatel (Idnes, 30.1.2009)

Leč musím uznat, že někdy se setkáme také s varováním, které nám zprostředkuje kritickou informaci, bez které bychom nespasili holý život:

Klamavé e-maily znovu slibují Mars velký jako Měsíc (Idnes, 27.7.2008)


Nás ale nejvíce poutá podstata problému, o kterém článek pojednává. Ani po přečtení článku nás většinou poutat nepřestane, neboť se o ní nic nedozvíme. Velká část intelektuálních explozí našich žurnalistů je opisována jako přes kopírák podle vzoru:

1) Semenem je špatný a z kontextu vytržený překlad nějakého "zásadního tvrzení" z anglického originálu
2) Naroubování několika více či méně příbuzných faktů ke zmíněnému jevu na vyrostlé koště
3) Zalití sazenice omáčkou trefností připomínající výše zmíněné ilustrační fotografie
4) Udusání hlíny několika taktéž z kontextu vytrženými komentáři "uznávaných znalců v oboru" nebo "dobře informovaných zdrojů".

Zvláště ti znalci a dobře informované zdroje jsou často individua, která:

a) Jednou v životě prošla kolem fakulty, kde se problematika studuje
b) Kdysi viděla cenovku na květinách, které dostala sekretářka zmíněného činitele

Patrně jako humorné odlehčení po probrané problematice bývá taková stať označena třeba jako "analýza".

Někdy bývá také novinářské dílo sestaveno dle záhadného střídání:

I. Nepřímá citace
II. Nepřímý komentář

A tak pořád dokola a tečka. Velmi často se nedozvíme kdo je citován a kdo a co komentuje, nicméně stránka je zaplněna a polední pauza konečně začíná, že ano.

Všeobecný přehled našich žurnalistů nejlépe ilustrují občasné "perly" večerních zpráv, z poslední doby snad jen z ČT1:

"…v Čínském městě Kuang-čou, hlavním městě provincie Kanton…"

Specifikem naší doby jsou i různé články, nadepsané často jako "Komerční sdělení", nebo rovnou "Komerční článek". Velmi dobře si vzpomínám na dílo nepřekonatelné úrovně, které se tvářilo jako běžný článek, oblažovalo nás asi měsíc a hlásalo, proč je dobré píti Coca-colu Zero. Celý slohový klenot si můžete přečíst zde:

http://www.novinky.cz/clanek/133087-prava-chut-zero-cukr-aneb-zivot-jak-ma-byt.html

Ach ano, mohl bych pokračovat donekonečna. Příště si asi novináře podám z hlediska jejich jazyka a obratů, kterými nás oblažují. Ale ruku na srdce, nebylo té žluči dnes už příliš? Pokud ano, mrkněte alespoň na vtip Vladimíra Renčína na dnešních novinkách.cz a snad mi dáte za pravdu, že píti v naší zemi nápoje tradiční je zkrátka dobrý zvyk, který neradno opouštěti!

P.S.: Budu vděčný všem, kdo mi pošlou link či jiný odkaz na nějaké novinářské perly, zatím se mějte a spěte sladce…








 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mikesh Mikesh | 1. února 2009 v 22:36 | Reagovat

Tak novinařina byla u nás (snad vyjma pár výjimek za první republiky) vždycky směsice propagandy a blbosti. Za komoušů to bylo tak 80:20 ve prostěch propagandy, teď se to otočilo. Doporučuji krásný příklad toho prvého na http://cz.youtube.com/watch?v=NkvWN1IPpE8 Je to úsměvné, až do zmínky o Miladě Horákové. To úsměv zmrzne a člověku dojde, že to nebyla sranda.

2 Mikesh Mikesh | 1. února 2009 v 22:40 | Reagovat

K americkému brouku ještě jeden link:

http://www.sds.cz/view.php?cisloclanku=2006051201

Co že to ti soudruzi vykládají o vymývání dětských mozků?

3 Misha Misha | 2. února 2009 v 21:19 | Reagovat

Tak ten týdeník už jsem viděl, ten je opravdu až na ten závěr k popukání. Ale pan Sekora mě tedy velmi překvapil. Co na to říct...

A svět, ten si oddychne, až budou také zneškodněni poslední nepřátelé míru.

4 Misha Misha | 2. února 2009 v 21:45 | Reagovat

Pokud si chcete pohnout žlučí, doporučuji vám navštívit stránky Ksčm nebo mladých komunistů. Číst si propagandu z padesátých let je zábavné. Číst si ty články, které jsou myšleny naprosto vážně, i dnes je už ale k pláči.

5 Mikesh Mikesh | 3. února 2009 v 15:20 | Reagovat

Tak ono to v padesátých letech neměli autoři vůbec lehké a zdaleka to nekončilo jen u Sekory. Před pár lety jsem měl možnost si v rámci studia přečíst budovatelský román pro děti "Na znamení zvonku" z pera guru české literatury pro děti a mládež Bohumila Říhy. To vám byl masakr. Oni se prostě MUSELI angažovat, kdo byl pasivní, skončil. V lepším případě s vydáváním svých knih. Další z nekonečné řady nenápadných zločinů kurvonistů...

6 Mikesh Mikesh | 3. února 2009 v 23:35 | Reagovat

Ale vrať me se k původnímu tématu (jsme s těma komančema trošku offtopic, navíc se těším, že komunardům Luke věnuje zvlášť pikantní samostatný příspěvek)...

http://www.exoplanety.cz/2009/01/metan-na-marsu-neni-tema-pro-bulvar/

Tohle krásně dokumentuje, jak novináři fungují. Btw. zajímavý web.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama