Hostina u kata

22. prosince 2008 v 19:51 |  Povídky
Hostina u kata


V pátek před Vánocemi kat Ignác dopsal tajné hlášení královskému komořímu a nechal ho odeslat po obchodníkovi. Tím pro něj práce skončila a odpoledne už srdečně přivítal své druhy a usadil je kolem prostřeného stolu. Choval se přitom velice zdvořile, takže pomohl faráři z fraku, písaři po těžkém dni naplnil pohár jako prvnímu a zemana dokonce poctil hřmotným poplácáním po rameni.
Nato se objevila služebná Dora s předkrmem a hostina začala uzenými jazyky. Ignác měl plná ústa té dobroty a s chutí mlaskal do taktu s ostatními, přestože při posledním mučení pátečního dopoledne vyříznul z hrdel čtvero jazyků, ovšemže lidských.
Brzy se po stole začaly míhat kostky a rozprava začala úvodními zdvořilostmi. Farář si jako první postěžoval nad nízkým počtem odpustků:
"Modlí se všichni v kostele jako diví, ale nikdo nepřijde ke zpovědi, aby alespoň měděnou mincí ulehčil duchovenstvu břímě!"
Písař spolknul upozornění na páteční půst, ale uštědřil slovní políček na adresu knížete:
"Kníže, nemrava zatracený, chce vybrat daně zrovna na Vánoce, ale vybere tolik, kolik mu patří. Hovna z hradního příkopu!" a vsadil do hry další stříbrný tolar.
I zeman musel přispěchat se svojí trochou do mlýna:
"A já vrchnosti přeji to samé! Kníže zapomíná na náš stav a nedávno přijal deputaci nevolníků, přímo na hradě! Ale že za tu drzost zaplatil, nádeníci mu do síní přinesli vši a žaludeční katar. To se panstvo divilo! Nejlepší obchody má teď lékárník. Ale že si dvorní páni i dámy poseděli ve vysernicích!"
Zeman se smál, až převrhnul číši. Kat Ignác pojal obavy, že bude muset nalévat horší vína dříve, než měl v úmyslu. Ale Dora přinesla nová jídla a konvici vína. Hosté hlasitě dávali najevo svoji spokojenost s průběhem setkání, a často plácali paní Doru, která jim nemohla po zásluze odpovědět, ježto byla němá. Inu, katova domácnost byla vázána mnohým tajemstvím. A měl-li ta tajemství za dobrý peníz někdo předat dále, byl to jedině kat. Už se těšil na odměnu za zajímavé zprávy, zaslané královskému komořímu. A brzy se od přátel dozví ještě více! Hostina i hra v kostky probíhaly vesele a společnost brzy zapomněla na ten ošklivý svět, před kterým se ukryla do vytopené světnice.

Zato na hradě vrchnost zakoušela těžké časy. Kníže důstojně uvedl biskupa do jeho komnat a horlivě přemýšlel, jak přivítá královského hormistra a rytíře von Bärenstein. Po zralé úvaze nechal prostřít tabuli a převěsit do hodovní síně obraz svaté Barbory, na který až dosud usedal prach v zatuchlé hradní kapli. Kaplana přitom poslal na kontrolu vinného sklepa jsa si jist tím, že kaplan sklep neopustí do ranních nešpor.
"A jak chraplavě bude kaplan ráno zpívat, a jak si bude plést žalmy!" Zasmál se kníže při té představě, zatím zcela spokojen se svým diplomatickým talentem.
Leč pravá zkouška vrchnostenských schopností právě začala. Kníže vstoupil do hodovní síně a odeslal pážata ke "kontrole" komnat dvorních dam, přičemž si byl jistý, že na rozdíl od kaplana pážata na ranní nešpory vůbec nedorazí. Učinil poté nadmíru diplomatický pozdrav:
"Vaše excelence biskupe olomoucký, ctihodný královský hormistře, zasloužilý rytíři von Bärenstein Jeho výsosti! Jsem nesmírně potěšen vaší návštěvou a zvu vás k rozpravě, jejíž skromnost snad omluví posvěcený čas pátečního půstu."
Nato přistavil k hostům karafy zcela neskromných rozměrů plné jiskřivého vína, jehož kvalitu by nikdy nesvěřil ke zkoušce skromnému, zbožnému kaplanovi.
Biskup všechny potěšil úvodní modlitbou, při které svým hrdlem obětoval Bohu veškerý obsah číše vzácného moku. Bylo věcí poslušnosti Jeho excelence biskupa, aby kníže, hormistr, i rytíř učinili totéž.


Proto i obvyklé úvodní zdvořilosti nabraly srdečného rázu, když jako první promluvil hormistr:
"Po takovém uvítání se mnou všichni čerti šijí - promiňte biskupe -, abych vám vypověděl, kterak král láteří nad špatným dílem dolů v tomto roce. Radím vám přátelé, ponechte své pokladny uzamčeny a zvyšte veškeré ceny, neboť ve stříbrných tolarech bude více mědi nežli stříbra. A zlaté mince nebudou! No tak, razit se budou, ale … pane kníže, nalijte mi opravdu čistého vína!"
Kníže mlčky přispěchal s novým pohárem a v duchu zalitoval, že nechává kaplana ve sklepě tak dlouho. Jestliže zajde do tajného kouta, tak dozajista pokřtí každou konvici nejlepšího vína vlastním lokem! A tributy na víno bude kníže muset platit zlatými mincemi, které nebudou!"
Hormistr mezitím odříhnul pomlku, napil se a pokračoval:
"Tak v příštím roce bude lůza pracovat, a to přikazuje král! A vám pánové radím: Zločincům dát práci anebo přikázat platit odpustky, protože s každou popravou bude více mědi ve stříbře a méně zlatých dukátů, a naopak, s každým odpustkem dobrých mincí přibude! A rytířům též král poroučí: Potírejte loupeže co nejvíce a meče taste co nejméně, vždyť ze zlodějského zemana může být opět pilný nevolník. Ale také duchovenstvo král prosí o přímluvu za pracující a odpuštění všem, kteří za své hříchy alespoň měděnou mincí ulehčí duchovenstvu jeho břímě. A duchovenstvu král daně zvedat napřesrok nebude! Ale vrchnost ať se snaží, seč může!"
Biskup po hormistrově proslovu zazářil téměř jako svatý, kdežto rytíř klidně přemýšlel a knížeti vyvstaly na čele vrásky. Zdálo se, že král má až příliš dobré informace, a rytíř i kníže pojali podezření, odkud k němu zprávy přicházejí. Vzpomněli na vlivného muže v kukle a rukavicích… Kníže opět musel nasadit diplomacii:
"Ctihodný hormistře, král dává moudré rady. Ale náš kraj je od královského hradu příliš daleko a mnohá moudrost je daleko od pravdy. Pravdou u nás je, že kat se činí dobře, stejně jako písaři i zemanové. Avšak lenost poddaných nám nepřeje, a proto odvody daní klesají. A tak nemohu poslat kata do výslužby, vždyť pro mě tak dobře pracoval, když jsem byl křivě nařčen z krácení daní, a také písař odvádí znamenitou práci, pročež na něj i ze svého dobrým dílem pamatuji. A jak bych nemohl poskytnout faráři štědrý odpustek, když mi po zpovědi spravedlivé a moudré rozhřešení vždy dává? A také ctěný rytíř von Bärenstein se činí dobře jako rytíř i spravedlivý soudce. Vždy ho vítám ve svém panství, protože moudře trestá zlovolníky, a já tak nemusím každého vyslýchat!"
Rytíř mezitím vypil o dvě číše vína více než ostatní, všechno si náležitě rozmyslel, a tak panstvo překvapil, když náhle vstal od stolu:
"Naléváš silné víno, ale kalíš vodu, pane kníže! K čemu je ti kat, když já tvůj kraj často navštěvuji a spravedlnosti po zásluze dobrou práci odvádím? A čím více je kat činný, tím méně je spravedlivý. A o to větší úkol pro rytíře Jeho výsosti, aby spravedlnost nastolil. A tvůj kat je činný až příliš, ale stejně tak váhá. Hornickým předákům dal vyříznout jazyky, místo, aby je rovnou oběsil! A vina předáků je tak jasná; obžalovali přece samotného správce hutí z krádeží zlata! A jen proto snad, že dříve chudý správce dostal v tomto roce od krále již druhé rychtářství, protože doly i hutě stále více zlata přinášejí?"
Hormistr raději nepřipomínal klesající výnosy z dolů. Znal zdejšího správce, a ta jeho dcera … tchán bude muset být před zákonem čestný muž. Chtěl něco říci, když v tom začal mluvit biskup:
"Přátelé! Jak je mi líto, že i v tomto vánočním čase musíme přijímat taková rozhodnutí. Snad kdybyste mi, pane kníže, dolil číši, vypiji kalich rozhodnutí za nás všechny."
Kníže naléval víno jako loutka, nevěděl totiž, čí nitky ho budou vláčet po scéně v příštích chvílích. Ale zdálo se, že otázku klesajícího počtu pracujících i úniku informací lze uspokojivě vyřešit.


Biskup pokračoval:
"Ahá, víno není kyselé, ale stále čerstvé! Ty víno s časem nešidíš, náš kníže! To je známka poctivosti a bohabojnosti. Což kdybychom vyměnili hlavu mince za hlavu muže? A napovím dále: Čí rukou může sejít kat?"
Nato všichni čestní mužové jen přikývli a naposledy si připili čistým, nešizeným vínem. Osud poctivého kata byl zpečetěn.

Mezitím zeman zrovna položil katovi laškovnou otázku:
"Ignáci, je pravda, že kat často používá meč, ač s ním vůbec neumí zacházet?"
Kat se rozesmál na celé kolo:
"A právě včera jsem svým zarezlým mečem uťal hlavu jednomu loupeživému rytíři. A býval to kdysi šampión na turnajích!"
Kat náhle vytasil zrezlý meč:
"Ale katovi meč patří, nemám pravdu?"
A kat se rozesmál tak hlasitě, až spadl pod stůl. Farář se poté pokřižoval. Ani zemanovi už víno nechutnalo tolik jako předtím. Ale přátelé nedbali zlých předtuch, a zanedlouho, znaveni vínem všichni kolem stolu usnuli.
Dalšího dne ráno do sebe rytíř obrátil džber chladné vody ze studně a snědl několik cibulí z knížecích zahrad. Brzy vyjel a úderem desáté rozrazil dveře domu kata Ignáce:
"Kate Ignáci, předstup před spravedlnost!"
Vážnost situace jako první pochopila němá Dora, které se po chvíli podařilo vzbudit pána z příjemného snu. Ani rytířovi psi Ignácovi nedopřáli klidu. Kat se s hlasitými projevy narušeného zažívání vzbudil, a zaostřiv zraky na rytíře, tupě se rozesmál:
"Ale další pooppravy mám až v popondělí, potulný rytíři! Ale jeestli chceš, nebudu teď na tebe brousit meč a postačí mi sirotčina!"
Ohnivý dech katův psům nedovolil, aby více doráželi, a taktéž brunátný Ignácův obličej nabádal rytíře na dosud vratkých nohou k obezřetnosti. Současně se začali probouzet katovi společníci. To vyrovnalo poměr sil mezi všemi kocovinou stiženými muži a hladovými psy rytíře von Bärenstein.
Vzplála urputná bitka, na jejímž začátku se všichni skáceli na stůl. Kat, nyní již zcela při smyslech, odběhnul pro poslední konev vína. Hrozba krveprolití tím byla zažehnána. Toho dne si mohla stěžovat snad jen paní Dora, neboť se zadýchala mezi pečením masa a běháním pro víno na dluh od hradního kaplana.

Někdy k večeru se probudil i důstojný biskup a pážata ho vyprovodila ze šlechtického sídla. Snad poprvé v životě se biskup od srdce modlil, protože včera nakonec došlo i na špatná vína a kočár se nekřesťansky třásl. A toho večera se modlil i kníže, leč marně. Hrad i panství mu král odňal, biskup se u něj už nikdy neukázal, a hormistr bedlivě dohlížel, aby z panských dolů dostával král vždy díl spravedlivý.
Příštího dne kat vyprovázel své přátele obzvláště vesele. Všichni už věděli, o co se podělí z pozůstalosti knížete. A čestný rytíř von Bärenstein bude na vše dohlížet z hradu, na kterém nyní zavlál prapor jeho rodu. Noví přátelé si připili, a ti staří museli pracovat o to pilněji.

Písař se dlouze napil dobrého vína z hradních sklepů a zakončil letošní kroniku:
"A věrně stojíce ve službách Jeho výsosti krále a koruny české prohlašujeme, že král spravedlivě statky a práva vrchnostenská nadal a dobré dílo přikázal, aby ku prospěchu a slávě koruny české náš kraj stejně jako letos i v příštím roce vzkvétal."
A naposledy, a ještě delším lokem se napil dobrého vína z hradních sklepů.






 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama