G.I. Jenny

21. prosince 2008 v 10:14 |  Povídky
G.I. Jenny


Jenny byla celá sklíčená. Spousta věcí kolem nebyla v pořádku a ona to hluboko uvnitř cítila. Třásla se a měla hrozný strach. Nedůvěřivě si prohlížela ten nový, neznámý, stísněný prostor, ve kterém se ocitla. Všechno kolem drnčelo a rezonovalo tak, že se jí mohla hlava rozskočit. Zprvu neustále volala mámu, opakovala to slovo pořád dokola, ale nedočkala se obvyklé hřejivé odpovědi. A neodpověděl ani nikdo jiný.
Vzpomínala na starý domov. Tak nádherný, prosvětlený, plný života a radosti. A stále nablízku máma a kolem ostatní z rodiny. Nejraději si hrála s míčem, ale líbily se jí také hry s obručemi, ač zprvu nechápala, proč to ostatní dělají. Ale brzy zjistila, že za šikovnou hru ji čeká bohatá odměna. Stačilo vyskočit a ulovit pochoutky, které jí házeli ti z hejna nad hladinou, zatímco ona se držela u břehu rozpustilým mácháním ocasní ploutví.

Auto zastavilo a lidé obtočili kolem Jenny mokré plátno a upevnili ho cípy na hák. Rameno jeřábu se otočilo a ponořilo vak s mladým delfínem do bazénu. Statný muž podepsal dokumenty a přikývnul. Speciální výcvik začne hned zítra.

Jenny si pomalu zvykala na nový domov. Nelíbil se jí a ani ti ostatní z hejna nebyli takoví, na jaké byla zvyklá. Cítila, že mají všichni strach. Hned ráno se v bazénu rozsvítila ostrá světla a ona věděla, že spolu s ostatními musí vyplout na hladinu. Ti nad hladinou (proč měli všichni barvu jako mořské řasy?) i jejich druhové ve vodě jim hodili pár ryb.
A pak začala ta hrůza. Jeden z těch divných jí připevnil na hřbet cosi těžkého a ona se musela ponořit. Někteří z těch divných nad hladinou skočili také do vody a vedli ji na dno. Tam jí konečně vzali tu věc ze hřbetu a dovolili jí, aby se plavala nadechnout. A pak musela s tou věcí na dno sama. A pokaždé na jiné místo, které jí ukázali. Nejhorší bylo, když se netrefila na správné místo. Ve vodě se ozvaly mučivé zvuky, tak silné, až se celá roztřásla a nebyla skoro schopná plavat. Nešlo se těm zvukům bránit, nešlo jim uplavat na širé moře.
Celý den ji cvičili a ona se přitom míjela s ostatními z hejna. Odpoledne byli všichni unavení, vystrašení a všechno je bolelo. V hlavě jí zněly nářky ostatních. Na veselé dovádění a honění neměl nikdo pomyšlení. Hltavě snědli hozené ryby a pak se jen každý sám beze slova třásl za soumraku a noci.

Kapitán prohlížel záznamy o přírůstcích. Ta nedospělá samice vyrostla v mohutné a mrštné zvíře, a navíc to nejučenlivější z celé skupiny. Zapálil si doutník a otevřel její složku:
"Vynikající přesnost echolokace. Citlivá ke stimulaci v nižším ultrazvukovém spektru. Dráždí až ochromují ji příliš intenzivní zvuky. Velmi aktivní při krmení rybami ze břehu, avšak nepřijímá potravu vytržením z rukou cvičitele. Také sebeobrana, ostrost a útočnost na člověka hluboko pod normálem."
"Hm, takže do člověka se nezakousneš. Asi jsi nepoznala širé moře a v delfináriu tě rozmazlovali. Nevadí, tvoje zuby nepotřebujeme."
Kapitán vypnul v bazénu světla a ponořil se do studia Jenniny složky. Zachmuřil se při pohledu na fotografie prsních ploutví. Bílé a růžové flíčky, to neměl rád. Oděrky mohou způsobit infekci. Upravil dávkování vitamínů , přidal antibiotika a rozhodl se, že bude osobně dohlížet na mazání ploutví zinkem. Tak cenná bitevní jednotka nesmí zrezavět. A pro své schopnosti bude od zítřka v kategorii Alfa.
Kapitán potáhl z doutníku a podepsal se pod kolonku:
"Přísně tajné! Bojový výcvik kytovců k přímé likvidaci nepřítele."


Ráno ji probudilo několikeré zašplouchání a tak poznala, že jeden z těch divných nad hladinou plácá ploutví ve vodě a volá ji jménem. S obavami připlula k němu. Dostala rybu a pak jí připevnili novou věc. Byla menší, ale tížila ji spíš na boku, než na hřbetě. A pak ji začali učit. Dali do vody černý předmět, který vypadal přesně jako jeden z těch divných. Ale nebyl živý, to poznala. Chvíli ji k ničemu nenutili a tak Jenny volala na tu věc všemi tóny, které znala a z ozvěn zjistila, že je to jen jakási mrtvá kůže nafouknutá vzduchem.
Ostatní skočili do vody a vzali ten černý předmět sebou. Naučili ji jak k němu rychle připlavat a otřít se o něj bokem. Sotva to udělala, vystřelila z té nové věci na pravé prsní ploutvi ostrá špice a zabodla se do toho nehybného černého předmětu. A pak se od černého Jenny musela odpoutat a doplout na hladinu za vytouženým nádechem. Dostala zase pár ryb. Poznala, že když jí to šlo zvlášť dobře, dostala ryb víc. Brzy byla nejlepší z hejna. Ale stále bylo dost bolestných omylů a mučivých zvuků, které ji týraly k nevydržení.
Jindy ji zase učili, aby černý předmět nabodla a pak ho přitiskla na dno bazénu a plácáním ploutvemi ho tam držela. Každé ráno se začaly ozývat i jiné zvuky, než ty mučivé. Naučila se je brzy nazpaměť a hned poznala, co podle každého signálu má dělat.
Jednou ten černý předmět nahradili živým z těch divných nad hladinou, oblečeným do černého. Uslyšela silné zvuky pod hladinou a okamžitě jim porozuměla: Nabádaly ji jako obvykle, aby tu černou věc nabodla. Jenže dnes to nebyla věc! Ten živý ležel pod vodou, černý, nehybný, měl ji zmást, aby si myslela, že je to jen černá nafouknutá kůže s lesklou kovovou věcí na zádech.. Jenny dostala strach. Byl živý. Byl z jejího hejna. A už dlouho ponořený! Jestliže se nevypluje nadechnout, zemře! Nekřičel, ale ona dobře cítila jeho smrtelnou úzkost.
Jenny poháněl instinkt. Tryskem vplula pod toho černého a tak, jak to kdysi dělala její máma, vyzdvihla ho nad hladinu za životodárným nádechem. Rozhlížela se nad hladinou, máchaje ocasní ploutví. Určitě bude odměněna šťavnatými rybami!
Místo toho ucítila strašlivou bolest. Tisíc jehel se zabodlo do jejího těla i duše v podobě pískání tak hlasitého, jaké v životě neslyšela. Síla toho otřesného zvuku ji ochromila. Nebyla schopná pohnout jedinou ploutví. Sotva si uvědomovala, jak ji ostatní z těch divných nad hladinou tlačí pod vodu, jak s ní plavou k tomu živému pod vodou, tlačí ji k němu bokem, až ho nabodla. Bolest polevila. Jenny ho držela nabodnutého u dna bazénu. Začala divoce máchat ploutvemi a tlačit ho dál. Raději by umřela, než by neuposlechla rozkaz a zase uslyšela ty silné mučivé zvuky. Žádné se neozvaly a Jenny se jako polomrtvá vyhoupala nad hladinu a nasála vysvobozující vzduch.

Jenny se znovu narodila, ale zároveň skoro umřela. Nevěděla to. Nevěděl to ani kapitán, nikdo z hejna. Tajnější než "Přísně tajné" byl vzkaz v hlubinách její duše: "Jenny už nedokáže cítit. Dokáže jen plnit rozkazy. Udělá cokoli za rybu a ticho."

Kapitán zapsal do složky: Subjekt J. dokončil výcvik. Výkonnost organismu zachována, předpokládá se výdrž poškození v 5 až 10 bojových akcích. Subjekt J. schválen pro bojové akce."
Kouř doutníku dosvědčil další podpis pod kolonku: "Přísně tajné."


Jenny se naplno stala vojákem elitní jednotky. Každé ráno probudila ostatní z hejna a pak se v jejich čele vydala pro snídani. Odbyla si výcvik, odevzdala výstroj a výzbroj a dočkala se večeře. Hltavě a nenasytně ji rvala z klecí zavěšených nad vodou. Stala se dokonalým bitevním strojem. Alespoň navenek.
Ale nikdo nevěděl, že uvnitř hejna se dělila o ryby se samcem, který vedl hejno před ní. A brzy se s ním podělila i o nový život.

Kapitán přidal další zápis: Lidský subjekt B, který nepodal požadované informace ani při zesíleném výslechu, posloužil jako výcvikový subjekt pro kytovce kategorie Alfa. Ostatky lidského subjektu B budou anonymně pohřbeny a veškerá evidence lidského subjektu B se ruší.
Kytovci kategorie Alfa dosahují výjimečných výsledků, viz přiložená dokumentace. Konec zprávy. Přísně tajné.
Jen ještě jeden tah z doutníku a vyrytý podpis.

Dva životy se minuly. Lidský skončil, delfíní začal.

Vrata se otevřela a do vojenského přístavu vjelo auto s několika důstojníky. Kapitán je prováděl kolem bazénů. Důstojníci si vše zapisovali, jeden z nich to dokonce natáčel na kameru. Nakonec kapitán podepsal několik lejster a důstojníci odjeli. Kapitánem třásl vztek. Tolik náročné práce a let výcviku přijde nazmar! Projekt výcviku delfínů pro vojenské akce byl s okamžitou platností zrušen. Perfektně vycvičená zvířata za miliony dolarů! To si představují, že je teď jen tak vypustí do moře? Tihle pomatenci z ministerstva to nikdy nepochopí. Velitel si znechuceně odplivnul.


Jenny a její druh se náhle ocitli v prostoru tak obrovském, jaký si nedokázali ani představit. Otevřený oceán byl jejich! Za oběť jim padaly hejna ryb i korýšů z nevyčerpatelné zásoby nabídnuté přírodou, která dosud nepoznala zvířecí dravce vycvičené lidmi. Když se bok po boku pluli nadechnout, zapomněli na vše dřívější. Byli jen oni dva a modré nekonečno. Občas se potkávali s hejny divokých delfínů, a ač si příliš nerozuměli, uvnitř jednoho hejna Jenny přivedla na svět zdravé a čilé mládě.

Štěstí se rozplynulo toho dne, kdy se na hladině objevila rybářská loď.

Jenny se sítěmi nebojovala, protože věděla, že je to marné. Ve vedlejší síti se mrskalo její mládě a s pláčem ji volalo. Samce zabili harpunou, slyšela jeho smrtelné křeče, cítila krev ve vodě. Marné bylo všechno. Vůdkyně hejna nebo otrokyně. Vše splynulo v tupou touhu: Přežít!
Neprotestovala, když ji nahnali do malého, strašně drnčivého prostoru. Dlouho odpudivě vibroval a ona se třásla. Sotva vnímala, když ji vyklopili znova do vody.

Nevěděla kde je, a tak zavolala. Ucítila nesmírnou úlevu, když k ní připlavalo její mládě. Tiskli se k sobě a opatrně ohledávali nový prostor kolem. Jenny zavolala znova, ve všech tónech, jaké znala. A potkalo ji úžasné překvapení! Tóny se tak jako kdysi dávno odrazily od stěn a připluly k ní. Jenny zbystřila pozornost jako při lovu: Vracely se k ní další tóny! A poznala mezi nimi hlasy svého dětství! Byli tu všichni ze starého hejna, byli tu i Ti nad hladinou, kteří dávají ryby a hrají si s ní s míčem a obručemi!
Ve sladkém objetí prvního domova Jenny okamžitě uchvátila míč a skákajíc za ním přes kruhy, pobízela ostatní z hejna. Nad hladinou se objevili ti ostatní a házeli jí ryby, hladili ji, šplouchali jí vodu na hlavu a vedle skotačilo mládě.

Manažer delfínária s uspokojením sledoval nový program. Byl to jeho životní úspěch, show, kterou svět ještě neviděl, a kterou přenáší i televize! A těm otravným ochráncům přírody snad zacpe ústa fakt, že tihle noví delfíni jsou uvolnění z armádního výcviku a na širém moři by sami nepřežili. Co jim sakra vadí na tom, že baví lidi? A že vydělávají peníze? Tihle zelení pomatenci pravidlům byznysu nikdy neporozumí! A přitom taková vkusná zábava a hamburgery za poloviční cenu.
Nový program spočíval v tom, že jevištěm byla zátoka otevřeného moře a hledištěm lodě s diváky, křižující zátoku. Všude kolem sebe tak lidé mohli obdivovat desítky zvířat předvádějících obvyklé kousky z bazénu delfinária a také mnoho dalšího, co umožnil jen neomezený prostor moře.


Jenny se svým mládětem proplouvala kolem lodí. Měli za úkol bavit diváky mezi jednotlivými čísly programu. Pohled na mrštnou samici a roztomilé mládě byl divácky obzvláště vděčný. Jenny se dnešek velice líbil a mládě dovádělo jako nikdy. Užívalo si dosyta volnosti, kterou zažilo jen pár týdnů po svém narození. Poprvé naplno ochutnalo oceán.
Pro ostatní z hejna to byl skoro obyčejný den, skoro stejný jako ty ostatní dny v bazénu. Nedovedli si představit tu krásu modrého nekonečna, pravého domova.

Dalším číslem bylo vodní pólo s cvičiteli. Voda vířila a bazénem se míhala těla cvičitelů v černém neoprénu a stříbrošedé siluety delfínů. Míč létal ze strany na stranu za všudypřítomného jásotu diváků.
Skupiny lidí i zvířat mohutně povzbuzovali diváci z vyhlídkových lodí. Jak se zdálo, dnes měli sehraní lidé i mrštná zvířata stejné šance.
Jeden chlapec z publika ve fandovském zápalu vykřikl a vymrštil ruku, aby ukázal sestře výjimečnou přihrávku. Prudkým pohybem si strhnul z krku MP3 přehrávač a nehtem ho ve vzduchu nechtěně zapnul. MP3 přehrávač opsal velký oblouk a záhy zmizel pod vodou.

Jenny to uslyšela okamžitě. Dva krátké signály, jeden dlouhý, tři krátké, jeden dlouhý a to pořád dokola. Bleskurychle se ve vodě obrátila a spatřila blízko nehybný černý předmět. Vyřítila se k němu jako torpédo a přitlačila ho na dno. Předmět se bránil a chtěl uniknout. Ale nebylo vyhnutí, hypnotizována zvuky ho tiskla vší silou ke skále. Neexistovalo nic než jediná nutnost vybičovaná signály: Dva krátké, jeden dlouhý, tři krátké, jeden dlouhý a pořád dokola.

"Proboha, co se to děje?" Vykřiknul manažer.
Člověk se zmítá pod hladinou a delfín ho drží u dna, divoce bičuje vodu ploutvemi!

Jenny už námahou skoro umdlévala ale všimla si, jak se k ní řítí vodní skútr se dvěma lidmi. Jeden k ní cosi natahoval. Je už konec cvičení? Dostane pořádnou nadílku ryb!
A v tom okamžiku celý svět explodoval. Zaplavila ji ochromující bolest. Cítila svoji krev a opouštělo ji vědomí. Jako z dálky se k ní neslo vyděšené pískání mláděte. Cvičitelé na skútrech brázdili vodu a zaháněli hejno z ústí zátoky do kanálu k bazénu. Delfíni poslušně odplouvali.
Umírajícího delfína a nedospělého mláděte si nikdo nevšímal. Mládě tlačilo matku k hladině a Jenny se naposledy nadechla. Rozhlédla se kolem. Na jedné straně byl kanál k bazénu, na druhé straně oceán.

Jenny z posledních sil zakřičela na mládě: "Běž!"

A pak se už navždy vrátila do modrého nekonečna.






 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama